Rozhovor Lucie Svačinová

  1. 1. Jak ses dostala k požárnímu sportu?

K požárnímu sportu jsem se dostala díky rodičům a bráchovi. Rodiče požární sport taky dělali a vedli k tomu od mala i mého bratra. Já jsem původně požární sport vůbec dělat nechtěla ale asi po roce, kdy už jsem mohla běhat za děti, jsem si to rozmyslela a začala jsem běhat taky.

 

2. Co tě na požárním sportu baví nejvíc?

Asi není jedna věc, která by mě na požárním sportu bavila nejvíce. Požární sport mě baví jako celek. Ať už spojení sedmi lidí a překonávání vlastních výsledků, tak i vztahy mezi týmy, a to že si vždy dokážeme pomoct i když spolu soupeříme.

 

3. Co vás letos nejvíc motivuje k lepším výkonům na závodech?

Teď nás asi nejvíce motivuje to, že se držíme na druhém místě v celkovém pořadí a také nedávno překonaná hranice 18 vteřin.

 

4. Jak vypadá typický trénink vašeho týmu?

Přijedeme, nachystáme, pokecáme, odběhneme většinou tři útoky, mezitím dáme elektronickou tužku každého útoku a ladíme detaily, pak ještě prodrbeme kdo, co, kdy, kde, s kým a jedeme domů.

 

5. Kdyby váš tým byl filmová postava, která by to byla a proč?

Hobiti, hulili dýmky a měli rádi dobré jídlo a jsou milí a přátelští.

 

6. Kdyby měla vaše sezóna soundtrack, jaký by to byl žánr hudby?

Orchestrální dramatický soundtrack, ze začátku klidný a tichý rozjezd sezóny a občas nějaké výkyvy výkonů.

 

7. Jak vnímáš postupný vývoj techniky a výkonnosti v ženské kategorii?

Výkony v ženské kategorii neskutečně stouply, oproti loňskému roku šly ty časy dolů, takže je vidět že se hasičský sport zrychluje, a to i u ženských týmu v PLPÚ. Je fajn sledovat jak se vše zlepšuje.

 

8. Jaký byl pro vás největší zážitek z ligy v loňském roce?

Vítězství na posledních dvou závodech a poté závěrečný galavečer, kdy jsme v obou kategoriích sešli se stejným počtem bodů, ale rozhodovaly lepší výsledky v soutěžích a díky nim jsme se umístily v obou kategoriích na lepším místě.

 

9. Co bys chtěla, aby lidi věděli o vašem týmu, ale málokdo si uvědomuje?

Ani jedna z nás nejsme přímo z Krasonic, ale srdcem tam patříme každá. Krasonice i hasičský tým tam složený je to co nás spojuje.

 

10. Co vás dokáže na soutěžích vždycky rozesmát?

Spíš než co tak kdo nás dokáže rozesmát, a to pan rozhodčí, vždy nám vykouzlí úsměv na tváři a hodí nás do pohody. A to není žádná ironie.

 

11. Co tě osobně nejvíce baví na soutěžích PLPÚ mimo samotné závodění?

Mimo závodění mě nejvíce baví čas strávený s mými holkami. Ale také ráda sleduji výkony ostatních týmů.

 

12. Jak vnímáš atmosféru mezi týmy a jaký vliv to má na vaši motivaci?

Myslím, že atmosféra je dobrá, když je potřeba tak si s ostatními týmy vyjdeme vstříc a pomůžeme si, ale určitě tam nějaká rivalita je, ale samozřejmě každému přejeme, aby dokončil v co nejlepším čase.

 

13. Který moment soutěže bys označila za „nezapomenutelný“ a proč?

Pro tuhle sezónu je to asi moment, když jsme poprvé dali 17 s. S holkami jsme se k sobě seběhli a měli jsme neskutečnou radost. Z každého povedeného útoku se vždy radujeme ale radost z první 17 si budeme ještě dlouho pamatovat.

 

14. Jaké jsou cíle týmu SDH Krasonice pro letošní rok, případně jaké jsou pro ten nádcházející?

Chtěli bychom jít s časem postupně dolů a stále ho snižovat, a hlavně být skvělá parta, protože bez toho to nepůjde a ani to nebude bavit.

 

15. Co bys poradila začínajícím hasičkám, které by se chtěly připojit k požárnímu sportu?

Poradila bych ať neváhají a připojí se, protože je to super sport, kde je dobrá parta lidí. Je to sport, který musí bavit, bez toho to nejde.