1. Ondro, jak ses dostal k požárnímu sportu a co tě na něm nejvíc baví?
Už od mala jsem navštěvoval soutěže v blízkém okolí, kde jsem obdivoval krásu tohoto sportu. K požárním útokům jsem se jako závodník dostal někdy v roce 2008. Kluci z Českého Rudolce měli zrovna trénink a potřebovali zaběhnout béčka, tak jsem si řekl, že to zkusím. První útok proběhl celkem hladce, a v tom druhém jsem dostal koncovkou mezi oči, rozseklo mi to obočí a vyrazil jsem na pohotovost 3 stehy….
Naštěstí mě to neodradilo, za což jsem rád a po cca dvou sezónách na postu béčkaře, jsem se přesunul na pozici proudaře, kde se pohybuji dodnes.
No a co mě na požárním sportu baví nejvíc?
Celkově mám rád tu atmosféru na závodech, kde mám spoustu přátel a hlavně ta parta dalších šesti lidí v týmu.
2. Kdy jsi začal závodit za Český Rudolec a co tě k tomu motivovalo?
Jak jsem psal výše začalo to v roce 2008 a jsem rád, že jsem Českému Rudolci zůstal věrný dodnes.
Motivace no… tu si nechám pro sebe (někteří určitě vědí).
3. Jako profesionální hasič – jaké zkušenosti z praxe ti pomáhají při závodech a trénování týmu?
Co se týče mého zaměstnání jako profesionální hasič, tak velkou výhodu vidím v tom, že zde v rámci výkonu služby trénujeme všechny disciplíny požárního sportu včetně požárního útoku. Kdo si tedy může říct, že může trénovat i v práci.
4. Co tě nejvíc motivuje, když se připravuješ na závody PLPÚ? Jaké jsou tvoje přípravy?
Nyní je mojí největší motivací můj syn Adam. Požární útoky miluje, jezdí se mnou na soutěže a je to takový hnací motor. Další velkou motivací pro mě také bylo stát se s Českým Rudolcem mistrem v některé lize. A to se nám povedlov roce 2023 a dokonce hned ve dvou ligách zároveň.
Přípravu jsem nikdy moc neprožíval, ale poslední roky už to bez toho nejde no taky už nejsem nejmladší.
Připravuji se tedy přes zimu se svým prouďáckým parťákem Zdendou a konkrétně se jedná o silové tréninky v posilovně a atletický trénink na stadionu.
5. Jak vnímáš vývoj požárního sportu za poslední roky, co se týče techniky a výkonnosti týmů?
Jako takový jde požární útok stále nahoru. Výkony se zlepšují, o čemž svědčí i nové rekordy v mužské i ženské kategorii v letošním roce. Ovšem celkově si myslím, že zájem o požární útoky klesá. Jasně o tom hovoří zřetelný pokles počtu soutěžních družstev na jednotlivých ligách. Jsem rád, že se tohle netýká PLPÚ, která naopak na kvalitě a zájmu družstev stoupá.
6. V roce 2023 jste získali pomyslný double a zvítězili v PLPÚ i THL. Jaké to bylo stát na vrcholu a co pro vás tento úspěch znamenal?
Šli jsme do té sezóny s tím, že už chceme alespoň jednu ligu vyhrát. Pamatuji si, že PLPU jsme vedli hned od prvního kola a THL od třetího. Nikoho už jsme před sebe pak nepustili. Nikdy předtím jsme v téhle situaci nebyli a byli jsme popravdě dost pod tlakem. Vzpomínám, jak jsme si říkali, jaké by to asi bylo vyhrát ty ligy obě. A ono se to stalo.
Pro nás to byl splněný sen. Čekali jsem na to dlouhých 14 let, ale stálo to za to. Za ty roky se v Rudolci vystřídalo spoustu kluků. Vlastně z původní sestavy, v jaké jsme v roce 2009 začali soutěžit, jsem zbyl jen já a Tomáš Havlík. V roce 2022 se sestava ustálila a přineslo to své ovoce. Chtěl bych za tu sezónu 2023 celému týmu poděkovat, moc si toho vážím a doufám, že v téhle mistrovské sestavě vydržíme běhat co nejdéle to půjde.
7. Co bys řekl, že je klíčem k úspěchu v požárním sportu? Je to technika, týmová spolupráce, nebo něco jiného?
Určitě je to od každého něco. Já vnímám jako nejdůležitější atmosféru a pohodu uvnitř týmu. Když tam nebude ta správná chemie, nikdy se úspěch v týmovém sportu nedostaví. Další důležitý aspekt je dřina. Bez tréninků a odříkání to prostě nejde. Pokud chcete něčeho dosáhnout a stát na vrcholu, musíte tomu obětovat spoustu času. Technika je taky velice důležitá, není to jen o tom sbalit „cajk“ a jít běhat. Je potřeba zkoumat detaily, jako například správné rozmotání hadic, správně načasovaná voda, nebo správně odhozené hadice. Je toho opravdu hodně.
8. V jakých aspektech požárního sportu vidíš největší prostor pro zlepšení? Jak by se mohla liga ještě více posunout vpřed?
Největší prostor ke zlepšení je v samotných družstvech. Bohužel je spousta týmů, kteří by mohli podávat daleko lepší výkony, než podávají. Dle mého názoru k tomu přistupují až moc laxně a jelikož je tento sport o sedmi lidech, musí chtít všichni stejně. Pamatuji doby a není to tak dlouho, kdy například na THL i vysoké 17ky nebrali body. Dnes napříč ligami, je 5-6 družstev odskočených od zbytku startovního pole a není kdo by jim konkuroval.
Myslím si, že liga jde momentálně správným směrem. Budují se lepší dráhy, jezdí více družstev, tak už je to jen na nás všech, abychom začali podávat lepší výkony a tím PLPU zase o kus dál posunuli.
9. Mikulášská soutěž v Českém Rudolci je tradiční akcí. Jaká je její historie a co ji činí tak výjimečnou pro místní i širší komunitu?
Jelikož jsem u zrodu soutěže nebyl, tak toho moc říct nemohu. Nultý ročník soutěže se uskutečnil 2004, kterého se zúčastnilo pouze pár družstev. A jsem velmi rád, že se tato soutěž stala tradiční.
V roce 2014 jsem dostal soutěž na starost já a cíl byl jasný, celou soutěž pozvednout na lepší úroveň a přilákat více družstev. Pustili jsme se tedy s kluky z týmu do práce a myslím že se nám to docela povedlo. Troufnu si říct, že Mikulášská soutěž získala na popularitě a co do počtu družstev je to jedna z největších soutěží v ČR.
Výjimečná je určitě tím, že se běhá v prosinci a nikdy nevíme, jestli bude chumelit, pršet nebo svítit sluníčko. Některý ročník nám zamrzali i hadice, nebo se běhalo v chumelenici. Ale i přesto si k nám každoročně najde cestu desítky družstev z celé České republiky.
No a s tím takové souvisí mé největší přání a to, aby k nám do Českého Rudolce přijelo i nějaké družstvo ze Slovenska.
10. Jak vnímáš současnou atmosféru v PLPÚ? Cítíš, že se pořád drží původní myšlenky, se kterou liga vznikla?
Jak už jsem psal, poslední roky se liga ohromně posunula a získává na popularitě, za což jsem moc vděčný. Velice dobrý krok bylo zřídit kategorii dorostu. Dnes se jí zúčastňuje 7–8 družstev, a právě na tom se dá v dalších letech stavět. Je potřeba k tomuto sportu dostat mladé lidi, protože bez soutěžních družstev se liga neobejde.
11. Jaké jsou největší výzvy při organizování závodů, na kterých se podílíš jako člen Rady PLPÚ?
Největší výzva při organizaci je asi to, aby se na soutěži všem líbilo. Aby vše klapalo a nic se nepokazilo. Protože jen tak se budou družstva vracet a soutěž může získat na popularitě.
12. Co tě na práci v Radě PLPÚ baví a co považuješ za největší výzvu?
Asi to že můžu být u vývoje této ligy a moct do toho jakým směrem liga půjde promluvit.
13. Co bys poradil mladým hasičům, kteří by se chtěli zapojit do požárního sportu a třeba i do PLPÚ?
Aby neváhali a začali co nejdříve. Hasiči jsou skvělá komunita, a i když na dráze spolu soupeříme, mimo dráhu jsme přátelé.
14. Jaké jsou tvoje ambice do budoucna, jak ve sportu, tak v profesním životě?
Tak samozřejmě stát zase na vrcholu nějaké ligy.
Nyní zkoušíme s klukama z Rudolce objíždět závody Extraligy, tak bych si rád z EX přivezl placku.
No a rád bych si jednou zaběhl se svým synem.
V profesním životě bych vše nechal jako do teď.
15. V PLPÚ jste už obsadili celkově všechny medailové pozice včetně první z roku 2023, aktuálně jste opět na první místě. Cítíš, že by to letos mohlo zase cinknout
Předešlé roky jsme běhali jak PLPU, tak THL a bylo to velmi časově náročné. V letošní sezóně, jsme se rozhodli, že zkusíme objet pár závodu EXPÚ, zabojovat o nějaké pěkné umístění, zaběhnout si na špičkových tratích a zbytek doplnit soutěžemi, které máme v okolí. Proto bojovat o titul v PLPU v letošní sezóně nebyla původně naše priorita. Jelikož jak říkáš, celou ligu prozatím vedeme tak samozřejmě do závěrečných bojů o titul dáme vše.