Rozhovor Luboš Paulus

1. Luboši, pojďme na začátek – kdy a jak ses poprvé dostal k hasičskému sportu?

Mám za sebou už 25. sezónu. K požárnímu sportu, celkově i k hasičině, mě dostal (stejně jako zbytek rodiny, kromě mamky) bývalý soused Ladislav Aleš. Prakticky od střední školy běhám každou sezónu 20–30 závodů. Nejprve za Strmilov, pak za Žďár a poté znovu za Strmilov. Sedmnáct let na proudu a zbytek na rozdělovači.

2. Celá rodina Paulusových je neodmyslitelně spjatá s časomírou PLPÚ. Jak tahle „rodinná mise“ vlastně začala?

Celá rodina ne, brácha a ségra se k nám nepřidali, ale občas pomáhá manželka Janča. Časomíru do SDH Strmilov pořídil Ladislav Aleš od Petra Bábíka z Vacenovic. Ze začátku jezdil sám a poté, přibližně od roku 2003, jsme se k časomíře postupně začali připojovat – taťka (Jaroslav Paulus), Ruda Séč, já a nakonec i mamka (Helena Paulusová). Ruda s námi už ale asi 8 let nejezdí. Spoustu věcí jsme na časomíře předělali, něco dokoupili a chystáme další vylepšení. Taťka se stará v podstatě o „železo“ a elektroniku mám na starosti já. Je to takové naše dítě, které potřebuje tu a tam větší či menší opravu, ale i péči při každém kontaktu – správně sbalit, rozbalit, zkontrolovat funkčnost… jako každou technickou věc.

3. Časomíra Strmilov je s ligou hodně propojená. Vnímáš to spíš jako závazek, nebo přirozenou součást života?

Časomíru beru jako srdeční záležitost. Jak jsem říkal, je to takové naše „dítě“ a i doma to tak všichni bereme. Už jednou tady byl návrh s tím seknout, ale to prostě nejde… Dokud budeme schopni (a družstva nás budou chtít) kvalitně časomíru provozovat, tak nás ještě na soutěžích budete nějaký čas vídat.

4. Co se u tebe za roky v hasičském sportu změnilo nejvíc?

No, akorát to, že ta příprava bolí víc a víc. Před 20 lety jsem nemusel tolik trénovat, prostě to šlo tak nějak snadněji. Když tě voda žene dopředu a útok se podaří, ten požitek je pořád stejný.

5. Jaký typ závodníka jsi dnes a jaký jsi byl na začátku?

Stále stejný. Pořád chci od sebe i od svého týmu maximum. Holt někdy je to nepříjemné, ale s tím se musí každý vyrovnat po svém.

6. Co podle tebe dělá rozdíl mezi týmem, který je „dobrý“, a týmem, který pravidelně bojuje o špičku ligy?

Trénink a nastavení lidí v týmu. Ti nejlepší tomu sportu i kolektivu dávají úplně jinou prioritu. Dobré výsledky nikdy nejsou zadarmo.

7. Máš ve své kariéře závod, který se ti nevryl do paměti výsledkem, ale tím, co se kolem něj dělo?

Určitě Hasičská olympiáda CTIF v Ostravě 2009 – tam jsme se Žďárem (a dalšími 24 týmy) měli tu čest ukázat světu, jak se v Čechách běhá požární útok na exhibici extraligy. A druhý je „Noční Telč“. Kdo běžel, ten chápe. Běžel jsem ji několikrát a vždy to byla pecka. Rád bych si to zopakoval.

8. Jak vypadá tvá příprava mimo samotné soutěže?

Přes zimu chodíme hrát florbal a v neděli si dáváme kruháče. Pravidelně taky nějaký domácí, udržovací párminutový workout nebo si jdu zaběhnout přes náměstí, když čekám na děti, než je vyzvednu z kroužků.

9. Co tě dokáže na závodech nejvíc vytočit – a naopak co tě spolehlivě uklidní před startem?

Asi vynecháme… Protože ano, občas mě některé věci dokážou zvednout ze židle.

10. Jak vnímáš konkurenci v PLPÚ a její úroveň v posledních letech?

V posledních třech letech se výsledky hodně zlepšily. Dost často vídáme útoky pod 16 vteřin, a to je bomba. Navíc jsem rád, že k těmto týmům patří i Strmilov.

11. Když se ohlédneš za letošní sezónou, co byl pro tebe osobně nejsilnější moment?

Letošní sezónu jsme měli tak trochu nahoru dolů – buď pohár, nebo nic. To už tak prostě bývá. Bylo to i tím, že se na začátku zranil proudař a prakticky jsme měli pořád někoho půjčeného. Nejsilnější moment byl, když jsme dostali pohár za nejlepší soutěž v lize. Toho si opravdu moc cením a je to velká satisfakce za práci a čas, které jsme do úprav dali, a také za to, že to soutěžící dokázali ocenit.

12. Jak se podle tebe PLPÚ za poslední roky posunula – ať už organizačně, nebo sportovně?

PLPÚ za poslední roky udělala velký kus dobré práce a je to hodně vidět na návštěvnosti i oblíbenosti jednotlivých soutěží. Týmy pořádající jednotlivá kola se snaží udržovat dráhy v TOP stavu a stejně tak celý průběh soutěže – moderátor, ozvučení, občerstvení, ceny… Tady bych chtěl poděkovat hlavně tobě, Jakube, za propagaci ligy na sociálních sítích a nejen tam.

13. A na závěr – jaké máš cíle do dalších let?

Stále udržovat kvalitní jméno „Časomíra Strmilov“. A na dráze doufám, že si zaběhnu ještě nějakou tu šestnáctku a dostanu se do TOP 3 v konečném pořadí.