Rozhovor Patrik Zabloudil

1. Patriku, letošní sezóna 2025 skončila pro Rudolec zlatem. Jaké to je znovu stát na vrcholu ligy?

Nemám k tomu slov, je to pro mě čest, stejně tak, jako tomu bylo v roce 2014, když jsem poprvé vyhrál ligu s Heřmančem. Jako jednotlivec začínáš sezonu přípravou s tím, aby si ze sebe vymáčkl maximum a poté přichází výsledky, se kterými se dá dále pracovat.

2. Když se podíváme na tvoji bilanci – zlato 2014, 2017, 2018, 2023 a 2025, stříbro 2015 a 2016, bronz 2019 a 2022 – to je série, jakou PLPÚ ještě neviděla. Který z těch titulů pro tebe znamenal nejvíc?

Na tuto otázku se těžko odpovídá, samozřejmě ti v hlavě zůstane to takzvané poprvé, což je pro mě úplně první vítězství a to rok 2014, liga byla v plenkách a to, že jsem držel pohár za první místo bylo něco neskutečného co pro dvaadvacetiletého kluka co se vzhlížel v borcích z extraligy bylo jen něco těžce uvěřitelného. Takže první titul je pro mě asi nejcennější.

3. Pamatuješ si na úplně první vítězství v roce 2014 s SDH Heřmaneč? Jaké to tehdy bylo, být mladý a hned na vrcholu?

Samozřejmě si pamatuji první vítězství, je to jakoby to bylo včera, přitom je to již 11 let :D V té době jsme s Heřmaňákama jezdili  Velkou cenu Třeboňska, kdy mnozí tuto ligu brali za podřadnou, my jsem se i přes to, pustili do obou lig, a i tak to nebylo nic jednoduchého, ono si člověk řekne, co to je, běhat dvě ligy , ale skloubit vše dohromady není úplně sranda, toho roku se nám povedlo něco co si jen málo kdo dokázal představit, všichni jsme byli mladí, teda až na našeho dědka(Márfi) a ono se to povedlo , VCT i PLPU jsme dokázali vyhrát a věřte, že ty oslavy byli hodně bujaré.

4. Heřmaneč ti přinesl čtyři tituly a celkem sedm medailových sezon. Co podle tebe ten tým dělal tak výjimečně?

To je docela záludná otázka :D hodně zapátrám v paměti a vzpomenu si na naše tréninky v prvopočátku, kdy jsme si káď plnili z rybníku na návsi z várnic na čaj, celý den jsme trénovali spoje a nakonec jsme dali jeden útok  s vodou :D nikdo z nás neuměl s 12ckou nasát vodu a ani jsme to nedokázali, jelikož nám všem bylo asi 13-14 let :D Konkrétně k otázce co jsme dělali tak výjimečného? Bylo to asi tím, že jsme byli parta mladých kluků, bez závazků, bavilo nás to a společně jsme trávili hodně časů v klubovně, kde jsme vymýšleli plno blbostí :D na ty časy opravdu rád vzpomínám.

5. Po letech v Heřmanči jsi přestoupil do Rudolce. Jaké to bylo změnit dres po tolika úspěšných sezonách?

Že jsem změnil dres se nedá úplně tak říci, členem jsem stále v Heřmanči, kdy s klukama z Rudolce jsem běhal už tuším v roce 2010 s Ondrou Humlem na proudu VCT a vypomáhal jsem jim tak. Každopádně v Heřmanči jsme už po delší době běhali několik let s tím, že většina z nás už měla jiné povinnosti a ty výkony už nebyli hodné vrcholu ligy, změnila se spousta kluků a už jsme neměli ten tým jako dřív, abychom vyhrávali ligu. Myslím, že v roce 2022 jsem začal střídat dres Heřmanče a Rudolce, ale určitě jsem nezapomněl na to, kde jsem se vyběhal až do fáze kde jsem teď a za to jsem Heřmanči vděčný a stále to jsou moji kamarádi.

6. V roce 2023 jste s Rudolcem vyhráli nejen PLPÚ, ale i THL – tzv. double. Dá se ten rok ještě něčím překonat?

Rok 2023 byl hodně výjmečný, dali jsem s Rudolákama dohromady tým, který mohl ukázat skvělé výkony, a to se také povedlo, i když toto nikdo neočekával, neseběhaný tým, s respektem k soupeřům ukázal, že když se do toho šlápne, tak to je, a to se nakonec povedlo a dokázali jsme ovládnou jak THL a tak i PLPÚ, pro mě druhý životní double a neskutečná hrdost. Ty oslavy vítězství dvou lig byli nepopsatelné.

7. Loni jste skončili šestí. Jak těžké bylo vrátit se po takovém roce zpátky na špici?

V loňském roce se stalo hodně věcí, nastupovali jsme znovu do dvou lig, jak THL tak i PLPÚ, s tím, že nechceme zklamat naše příznivce a chceme obhájit opět double vítězství, což se nakonec ukázalo, že je velice těžké, ono nejde o to, že by ten tým nechodil jako hodinky, ale o to, že nechcete nikoho zklamat, nervozita přibývala a bylo to znát, nelepilo nám to a PLPÚ dopadla jak dopadla, pro mě to bylo velké zklamání , první rok v historii bez medaile, kdy jsme si ale doběhli aspoň pro bronz na THL, což i tak bylo pro mě neskutečná radost.

8. Na pozici béčkaře působíš už přes deset let. Co tě na té roli pořád baví?

Další otázka na tělo :D kdo mě zná, ví, že jsem byl dříve na pozici košaře, myslím si, že jsem ty koše dával docela stabilně, možná by měl někdo jiný názor, ale to záleží na každým. K pozici béček jsem přišel jak slepý k houslím, to je na delší vyprávění. A co mě na postu béčkaře baví? Asi ten adrenalin za zády silného stroje, kdy člověk neví jak se strojník vyspal.

9. V čem vidíš největší rozdíl mezi svým stylem běhání dřív a dnes?

Doba jde dopředu a stále se posunuje, někdo zrychluje základnu, někdo zase piluje rychlost, já jsem dal přednost spíše zkušenosti a snažím se to běhat hlavou, přece jen už nejsem v tomhle sportu nejmladší a ta rychlost mizí.

10. Zažil jsi éru, kdy se liga teprve formovala, i dnešní modernější časy. Jak se podle tebe změnila úroveň soutěží, zázemí i týmy?

Když porovnám rok 2014 a rok 2025 tak jde tedy o velký progres, jak v zázemí soutěží tak i o výkonnosti týmů, před lety se běhalo na loukách a dnes máme dráhy o kterých jsem před dvaceti lety ani nesnil, každý se snaží zázemí, dráhy zlepšovat a to platí o výkonech jednotlivých týmů, takže za mě je to obrovský posun dopředu, jen mě hodně mrzí, že mnoho mladých borců o tenhle sport nemá zájem.

11. Když se ohlédneš za všemi sezónami, byl nějaký moment, kdy jsi přemýšlel, že s běháním skončíš?

Určitě byli dny, kdy jsem si řekl, že se na běhání vykašlu, byl jsem i rozhodnutý, už nevím, který rok to bylo, že končím, potom jsem klasicky řekl, že sezónu ještě dám :D určitě to bylo v sezóně, kdy se nedařilo, ale to si snad každý závodník občas řekne. Spíš jde o to, když člověk začne budovat život, rodinu, děti, bydlení, to pak už člověk přemýšlí, jestli toho hromadu času za to stojí, ale vlastně co by člověk potom dál dělal. Mám paní, dvě krásné holky a i když to občas není jednoduché, tak mě v tomto podporují

12. Máš za sebou šest zlatých, dvě stříbra a dvě bronzové sezóny. Který z těch úspěchů byl nejtěžší vydřený?

Každá zmíněna medaile/titul je pro mě hodně cenná, dalo by se říct, že každá má stejnou váhu, každopádně, kdybych měl vypíchnout ty nejcennější, tak budu konkrétní: 1.místa v roce 2014 VCT a PLPÚ, pak dále rok 2018, kdy mě draftovala Kamenice nad Lipou, zde můžu říct, že mě kluci nechali vyběhat na úroveň, kde jsem teď, za což jim touto formou velice děkuji, byli to krásné dvě sezóny zakončené bronzovou medailí na THL! A samozřejmě sezóna 2023 s Rudolcem, kde došlo k něčemu neskutečnému a jako totální válec jsme rozebrali PLPÚ i THL, ta sezóna nám sedla a my jsme prostě šlapali jako dobře nastavený motor. Ať si každý říká co chce, ale rok 2023 jsme se na to všichni opravdu nadřeli přece jen jet dvě ligy není úplně jednoduché.

13. Rudolec letos ukázal sílu celého kolektivu. V čem je podle tebe tajemství jejich úspěchu?

A tak síla, síla je většinou v partě sedmi kluků, letos jsme chtěli zažít něco co je pro závodníka vrchol a to je Extraliga v PÚ, s klukama jsme naplánovali většinu víkendů na EX, s tím, že objedeme jen pár kol PLPÚ, kdo byl někdy na EX ví, že tam je atmosféra úplně někde jinde, přesto, po pár kolech PLPÚ jsme viděli, že bychom mohli urvat bednu a tak jsme se snažili i přes naše zaměstnání objet vše, což se nakonec vyplatilo a zvítězili jsme i když to nebyla naše priorita. Za vítězství jsme neskutečně rádi každopádně.

14. Když se dnes podíváš na mladší závodníky – vidíš mezi nimi někoho, kdo by mohl jít podobnou cestou jako ty?

Občas se snažím v lize koukat po mladých klukách, někteří mají opravdu talent, jen ho musí zužitkovat, ale abych řekl pravdu, je jich opravdu jako šafránu. Proto říkám, jestli tento sport opravdu někoho hodně baví, ať do toho jde s veškerou chutí a ať se nebojí zeptat se na rady zkušených kluků, s tím, že ten zkušenej nemusí mít vždy pravdu, ale můžou dát tyto zkušenosti dohromady a vytvořit další sportovní posun pro tento sport.

15. Po takové kariéře – zlato, stříbro, bronz, znovu zlato – co dál? Máš v hlavě ještě nějaký osobní cíl, nebo už si chceš prostě jen užívat každý závod?

Nebudu se tajit cílem, můj sen byl vždy vyhrát EXPÚ, což už teď vím, že se mi nikdy nepodaří, odmítl jsem několikrát objet seriál EX, kdy se mi to letos splnilo objet s Rudolcem, každopádně, můj cíl je medaile z EX a pro tu si prostě chci ještě dojít, takže ještě na jednu sezonu se budu dřít a doufám, že s Rudolcem na jaře vyjedeme objet EXPÚ a ukážeme, že i v tak malé vesnici dokáže vyrůst tým, který dokáže potrápit nejlepší týmy v republice.

Dál bych chtěl ještě zmínit člověka, který mě k požárnímu sportu dostal, a tím není nikdo jiný než můj táta Pavel, vedl mě v tomuto sportu již od mých 5 let, kdy jsem prošel dětským týmem ve Studené, odkud jsem zamířil do Heřmanče a pak dál do Rudolce. Hodně lidí považuje svůj úspěch za osobní dřinu, ale já bych chtěl tímto, že jsem měl tu čest podat tento rozhovor, věnovat všechny svoje tituly právě člověku, který mě k tomuto vedl a to je právě můj táta, který tu už bohužel mezi námi není. Děkuji za to, že jsem měl tu možnost být součástí této krásné ligy.