Rozhovor Lukáš Chalupa

1. Lukáši, jsi jedním ze zakladatelů PLPÚ. Vzpomeneš si ještě, jak celý nápad vznikl a co vás tehdy motivovalo?

Už ani nevím jak jsme tu informaci dostali, že se něco chystá. Ale moc dobře si pamatuji, jak jsme přijeli na první schůzi do Rynárce. Bylo tam pár známých tváří a pár neznámých - včele s Jakubem Marešem a Mírou Šebestou. Tato dvě jména zmiňuji, protože u nich vznikla úplně ta prvotní myšlenka založit ligu. A tím hned odpovím i na druhou část otázky - motivace. Když jsme viděli hlavně Kubu s Mírou, že mají velkou chuť ligu zde v okolí rozjet, tak jsme neváhali, šli jsme do toho s nimi.

2. Co pro tebe osobně znamená, když vidíš, kam se liga od té doby posunula?

Znamená to pro mě hodně. Když srovnám úplně první kolo v Bohdalíně v roce 2013 a letošní ročník je to prostě velký skok. Hlavně si myslím, že to je i to i známka toho, jak pracuje celé vedení ligy.

3. Jak moc se podle tebe změnil požární útok od prvních ročníků po současnost – technikou, výkony, přístupem?

Je to jako v předchozí odpovědi vše šlo neskutečně dopředu. Když prostě chceš být v lize v tabulce na předních místech, už je potřeba mít vše špičkové - techniku i vybavení. No a k přístupu? To je pořád stejné, stále platí, požární útok běhá sedm lidí a ti když tomu dají maximum, tak prostě výsledky přijdou.

4. Stále závodíš – co tě u toho drží i po tolika letech?

Zábava a super parta lidí, kteří se okolo požárního sportu pohybují.

5. V roce 2016 jsi s týmem Kamenice nad Lipou vyhrál celou ligu. Co si z té sezóny pamatuješ nejvíc?

Abych byl upřímný, nebylo to úplně sportovními výkony, ale právě to byla ta parta, těch 7 lidí, která byla úplně nejlepší. A to bylo to hlavní, co stálo zatím, že jsme v tomto roce vyhráli PLPÚ.

6. Jsi nejen závodník, ale i velitel jednotky a zároveň místopředseda ligy. Jak se ti daří tyhle role skloubit?

Zatím se mi nestalo, že by se mi to nějak vše pletlo dohromady. Vždy si ten čas člověk dokáže nějak zorganizovat.

7. Když se dnes jako organizátor díváš na závody, všímáš si jiných věcí než jako závodník?

Za poslední dobu spíš závody vidím očima místopředsedy ligy. To znamená, že si spíš hlídám, aby na každém kole byla dodržena pravidla. A co jsem se naučil za ty léta, spíš si všímat věcí během celé sezóny, nějak je dávat dohromady a pak v zimě na schůzích rady je zapracovat do pravidel.

8. Zažil jsi někdy situaci, kdy se tvoje funkce a role závodníka "tloukly"?

Musím se přiznat, že si to nepamatuji, že by se to někdy stalo.

9. Kdybys měl vybrat jeden okamžik v PLPÚ, na který fakt nikdy nezapomeneš – který by to byl?

Určitě by to byl celý ročník PLPÚ v roce 2016, kde se nám podařilo celou ligu ovládnout.

10. Jak vnímáš atmosféru současné ligy – přijde ti, že se pořád drží ten původní duch, se kterým vznikla?

Za mě ano. Ten kdo jí jezdí od  svého vzniku si myslím, že se mnou bude souhlasit.

11. Jak bys dnes popsal PLPÚ někomu, kdo ji vůbec nezná?

To nejde, popsat slovy je třeba si to zažít na vlastní kůži.

15. Co bys poradil týmům, které se chtějí do ligy zapojit, ale zatím váhají?

Co bych jim poradil? Asi aby neváhali a přijeli si to zkusit a hlavně zažít tu atmosféru.

15. Vidíš v lize nějaký směr, kam by se mohla dál vyvíjet – třeba technicky, organizačně, mediálně?

Myslím si, že pořád je kam se posouvat. Ale musím všechny pořadatele PLPÚ pochválit za poslední roky. Protože díky nim je liga taková, jaké je. Například hodně se zlepšily dráhy a celkové zázemí na každém kole, a to nás hlavně posunuje dál a láká stále více družstev. A co se týče po stránce mediální, tak si myslím, že díky Jakubovi Marešovi je o lize hodně slyšet.

15. Máš ještě před závodem nervozitu, nebo už jedeš "na zkušenosti"?

Abych se přiznal, poslední dva roky jsem se přesunul na koš, kde teda mám nervy jak prvnička.

16. A na závěr – co tě dneska na lize pořád nejvíc baví?

Ono toho je asi víc. Ale největší radost mi dělá, když na soutěži vidím, jak to vše funguje a jak si lidi ten den užívají. Pak si říkám, že ta starost, která je spojena s chodem celé ligy, za to stojí.